Nedávno jsem se dostala k zajímavé knize. Jmenuje se Esencialismus - zaměřte se na to podstatné. Napsal ji pán jménem Greg McKeown. V té knize je hodně fajn myšlenek, z nichž si každý může vzít, co mu bude libo. Pro mě osobně bylo nejdůležitějším sdělením, že prioritizovat nestačí.
Co tedy udělat víc?
Je to naše volba - AHA!
Je potřeba určit si, co je pro mě klíčové. Zvolit. A tomu se věnovat. Ostatní věci dočasně (nebo natrvalo) odstřihnout. Ubyde nám tím stres a naopak získáme možnost prožívat naplno přítomný okamžik a danou činnost.
Jednoduchá myšlenka, ale jak geniální! Člověk si hned uvědomí, kolik energie věnuje nepodstatným činnostem a pro to, co je pro něj důležité, mu už nezbývá čas, síla, hlava… dosaďte si cokoli.
Koncentrujte svou energii jedním směrem
Takovým příznakem dnešní doby je, že se věnujeme příliš velkému počtu činností. Neumíme říkat "ne". A to ani práci, která nás neposouvá a nebaví, ale ani různých žádostem a prosbám. Neumíme říkat "ne" příležitostem. Jistě, někdo si může říct, že není možné se v životě věnovat jenom jedné věci a že je arogantní myslet si, že bychom měli odmítat zakázky jenom proto, že zrovna nenaplňují naše ideály. Obzvlášť když potřebujeme uživit rodinu.
Tohle jsou ale přesně ty hodnoty, které nám dnes často chybí. Stát si za svým názorem, i když to ponese krátkodobou ztrátu. Vůbec schopnost určit si, co je v našem životě to nejdůležitější. Je to práce? Je to partner? Jsou to děti? A autor říká, že není možné dělat vše na 100 %. Skončíme pak tak, že se všemu věnujeme jenom částečně a ve finále všechny naše zájmové oblasti trpí. Pro mne je třeba nejdůležitější rodina. A proto volím práci, která tuto mou prioritu podpoří. A nejen to, všímám si, že svou prací mohu pomoci i ostatním určit si jejich priority a přesměrovat energii právě tam. Nejčastěji tím, že méně důležité činnosti se předají někomu jinému, nebo se zautomatizují natolik, že není třeba nad nimi přemýšlet.
Porcujte slona!
No jo, zaměřit se jenom na to podstatné, to je hezká myšlenka. Ale jak na to, když nechceme být hned radikální a vrhnout se do minimalismu ve všech oblastech našeho žití?
Začněme pěkně postupně. U dílčích věcí.
Napište si, co je pro Vás skutečně důležité, to nejdůležitější ve Vašem životě. A této jedné hlavní prioritě pak přizpůsobte ostatní činnosti.
Zbavte se činností, které Vás stojí čas a energii a nic Vám osobně nepřináší. Ať už peníze, rozvoj nebo velké osobní uspokojení. Uvidíte, kolik času tím najednou získáte.
Udělejte ten první krok. Sepište si všechny činnosti, kterým se věnujete, přiřaďte k nim jejich prioritu, míru osobního uspokojení či růstu a u pracovních činností také finanční výnos. U výsledného obrázku obvykle lidi chvilku koukají s otevřenou pusou, kolik času a energie promrhají jen tak. Jak to vyšlo Vám?
Chcete-li mít větší přehled o reálném rozložení Vašeho času, doporučuji investovat energii do poctivého zapisování co jak dlouho děláte. Velmi dobře tomu slouží např. aplikace Toggl. Funguje online, jako desktopová aplikace, i aplikace na telefon. Evidence je tedy velmi snadná. Každý týden Vám přijde do mailu přehled. I tohle Vám může velmi dobře pomoci podívat se, čím vlastně trávíte čas, jestli je to adekvátní tomu, co je pro Vás skutečně důležité a říct si, čemu se opravdu chcete věnovat a co je pro Vás naopak zbytečné.
V knize je taková jedna pasáž pro všechny workoholiky, kterým práce nabourává rodinný a osobní život. Poznáváte se v něm taky? Já sebe před několika lety ano.
Na závěr několik mých poznámek z knihy
- zbavte se zlodějů času
- když teď přijmeme něco jenom pro to, že to bylo snadné, riskujeme, že budeme muset odmítnout něco lepšího
- odprostěte se od toho, že když něco nebo někoho odmítnete, že to je společensky nepřijatelné, trapné, nedělá se to
- bojíte-li se něco prostě přestat dělat, zkuste to na chvíli a otestujte si, zda odstranění nějaké činnosti bude mít skutečně negativní důsledky
- neřešte za ostatní jejich problémy, to je jejich práce, ne Vaše
- vytvářejte si časové rezervy, máme sklon podceňovat odhad našich činností, abychom vypadali lépe, schopněji, organizovaněji, i když víme, že to pro nás rozhodně nebude v pohodě. McKeown doporučuje udělat si odhad a dát k němu 50-80 % rezervu
- klaďte si otázku: “Co nejmenšího mohu v tuto chvíli udělat, abych dosáhl svého nejbližšího cíle?"
- rutina / procesy - zprocesovaná, rutinní činnost nevyžaduje od mozku takové soustředění a takový výkon a naše mentální kapacita se uvolní pro nové myšlenky - nerozhodujeme stále dokola v téže činnosti, ale přepneme ji na autopilota, jedeme podle daného scénáře a mentální kapacitu můžeme věnovat jinde
Jak jste na tom Vy?
Taky plýtváte tolik energie na věci, které může udělat někdo jiný nebo nejsou potřeba dělat vůbec? Víte, které věci to jsou? V blízké době proběhne můj kurz na toto téma, resp. jak dostat z hlavy činnosti, které často opakujeme a jak s nimi pracovat, aniž bychom na ně museli myslet.
